Obsah

Historie obce Nučice

  
První písemná zmínka o obci je z roku 1422. Původní název obce Vnučice označoval ves lidí vnukových. Časem lidé jménu nerozuměli, pokládali „V“ mylně za chybu a označovali ves za Nučice.

Z roku 1637, z doby třicetileté války již za vlády knížete Lichtensteina ve zprávě hejtmana Ořecha Svatkovského můžeme vyčíst soupis osedlých (usedlých) v Nučicích v počtu 11 selských rolníků. 

Ze„Správních register“, zapsaných v roce 1562 za doby pánů Smiřických víme, že k panství Kosteleckému náleželo od roku 1549 do roku 1626 městečko Kostelec a vsi: Hoště, Svrabov, (nyní Svatbín), Dobré Pole, Volešec (nyní Oleška), Nučice, Kozojedy, Střímelice, Černé Voděrady, Cukmandle, Bohumil, Aldašín, Jevany, Vyžlovka, Louňovice, Žernovka, Svojetice, Srbín, Trhovec, Vojkov, Všestary, Tehov, Mukařov, Konojedy, Přehvozdy, Bylany, Vrbčany, Poříčany, Lstiboř, Hořany, Klokočná, Menčice, Světice, Žhery. 

Panství Kostelecké je té době rozděleno na rychty: Rychta Kostelecká, Tuchorazská, Vrbčanská, Klučovská, Vyžlovská, Mukařovská, Skalická, Českobrodská a Komorecká, ke které Nučice příslušely. S nimi i ves Výžerky, Prusice, Radlice, Barchovice, Hryzely, Bohuňovice, Třemošnice, Oplany a Chvatliny. Tedy obvod, spadající k jedné rychtě dosti široký, ale některé obce nepříslušely celé jen jednomu pánovi. I obec Nučice byla rozdělena dvěma pánům. Druhá část obce náležela k Cerhenicům.

V urbáři Kosteleckém zvaném „Zlatá kniha“, na kterém pracovalo několik úředníků Lichtenštejnských po více let, je uvedeno, že ves Nučice přináležela k příslušnosti Smiřické a k rychtě Komorecké.

Zde se nacházely „vejjezdní“ (grunty) Jiříka Sýkory, Jana Vomáčky, Jana Nevyhasila, Matěje Hlaváčka, Jakuba Plašila, Martina Batíka, Jana Lepšíka, Ondřeje Brnického, Daniele Malíka, Václava Lepšíka, Jiříka Kopeckého, Jiřího Brnického, Jakuba Vomáčky, Vavřince z Fara Ven.

Dále se zde můžeme dočíst, že přes ves protéká potok z Březin a louky Vávrovy ze studánky obecní (nyní Konojedský), druhý od Prusic a schází se za obcí s potokem od Volešce (od Olešky) přitékajícím a všechny se vlévají do Kmoreckého (nyní Nučického) a že přes obec vede „silnice svobodná“ od Sázavy, přes Komorce do Kostelce, přes Vyžlovku až do Prahy. Nejstarší silnicí okresní na celém okresu Černokosteleckém byla silnice, která procházela Nučicemi od Olešky do Rataj. Byla stavěna v letech 1847.

Jak se můžeme v urbáři dále dočíst, v obci byl fořtknecht (hajný) který měl ve správě hájenství Chotějské, Dobropolské, Brnické, Svrabovské, Volešecké a Výžerecké a hranice obce Nučice jsou vymezeny obcí Konojedy, Prusicemi, Volešcem, (Oleškou), Komercemi a selským gruntem Cerhenického pána Viléma Oldřicha Střely z Rokyc, který byl však užíván jako „krčma“ a z Cerhenic dodával do Nučic pivo.

Vilém Oldřich Střela z Rokyc se do Nučic dostal pravděpodobně díky rozsáhlým okolním lesům a hojnému množství vysoké i černé zvěře, které na jeho předchozím sídle v Cerhenicích nebylo tolik. Dodnes nese část obce, v místě, kde stávala Střelova krčma, která musela být později z důvodu velmi špatného stavu zbourána, název „Na Střelovce“.

Druhá hospoda (nynější Hospoda u Kubelků) bývala obecní, pak byla knížete Lichtenštejnského, jelikož občané mu ji přenechali a on jim pomohl při stavbě obecní chalupy. V této hospodě se narodila matka českého buditele a redaktora Josefa Baráka a jmenovala se Rosolic Palečková.

Již v roce 1790 byla v Nučicích zřízena jakási škola, kde se učilo předmětům psaní, čtení a počítání. Škola byla zřízena v soukromém stavení č.p.7 a vyučoval zde Václav Smolík. Teprve v roce 1882 byla v obci vybudována řádná škola.


Největší význam v naší historii má však známý Nučický červený pískovec. Již od středověku se uplatňuje na stavbách církevních i světských. Z tohoto pískovce je postavena věž a mohutné oblouky zbytků gotického chrámu Sázavského kláštera z 1.poloviny 14.století. Byl použit rovněž na stavbu kostela v minoritském klášteře v Benešově, z něhož po husitských válkách zůstaly pouze mohutné opěrné pilíře.

Červený pískovec se objevuje na mnoha místech ve Středočeském kraji jako stavební i dekorační kámen. Byly z něj postaveny městské hradby v Českém Brodě, najdeme ho ve zdivu kostela sv.Štěpána a zvonice v Kouřimi, zámku v Kostelci n.Č.l., v Sázavském klášteře sv.Prokopa, portálu kostela v Hrusicích, při rekonstrukci byl použit v Kolíně, v Olešce, ale i na Konopišti a na mnoha dalších místech.

Červený pískovec, použitý na stavbách ve středních Čechách, pochází vesměs z lomů v tak zvaném českobrodském permokarbonu, který je tvořen usazenými horninami z období mladších prvohor (karbonský a permský útvar).

Permské usazeniny vznikaly asi před 225-270 miliony let. K velkému nahromadění sedimentů došlo v blanické brázdě, což je příkopová propadlina procházející zhruba severojižním směrem od Českých Budějovic přes Mladou Vožici až do okolí Českého Brodu v délce 120km. Z permokarbonské výplně této brázdy zůstalo dnes již jen několik izolovaných zbytků u Českého Brodu, v okolí Vlašimi, u Chýnova a Českých Budějovic. Největší a z hlediska lomařského nejvýznamnější, je první z nich, nazývaný českobrodský permokarbon, nebo též českobrodsko-černokostelecká pánev. Má zhruba tvar obdélníku, sahajícího od Stříbrné Skalice na jihu k Poříčanům na severu, od Jevan na západě ke Ždánicím na východě. V době, kdy se usazovaly permokarbonské horniny, byla brázda vyplněna úzkým zálivem rozsáhlého jezera, které tehdy pokrývalo převážnou část severních a východních Čech.

V permském období panovalo poměrně suché a teplé podnebí, obdobně jako dnes v některých oblastech tropů. Při zvětrávání hornin v takových klimatických podmínkách se v hojné míře tvoří kysličníky železa, červeně zbarvené. Ty pak způsobují, že usazené horniny, vzniklé ze zvětralin, získávají charakteristickou červenou barvu.

V okolí Kostelce n.Č.l. jsou permské sedimenty tvořeny typicky červeně zbarvenými pískovci nebo správněji arkózovým pískovcem. Pískovec je složen ze zrn křemene, v arkózovém pískovci jsou vedle křemene zastoupena i zrna živice. Vrstvy pískovců se střídají s vrstvami břidlic, které však snadno zvětrávají a pro kamenické využití se nehodí.

Permské pískovce na Českobrodsku se v minulosti lámaly v mnoha větších i drobnějších lomech, dnes již opuštěných. Odhaduje se, že v různých dobách zde bylo v provozu okolo 60 lomů. Žádný z těchto lomů není v současné době v provozu. Některé jsou v přírodě dobře patrné, jiné beze stopy zanikly zavezením a rekultivací.

Většinou se jednalo o drobné lomy, kde byl získáván stavební kámen pro použití v nejbližším okolí. Větší a významnější lomy byly soustředěny v místech, kde je kámen nejkvalitnější a umožňuje získávat nejmohutnější pískovcové bloky bez znehodnocujících proplástků břidlic. Taková oblast se nachází jižně od Kostelce n.Č.l., zhruba mezi Nučicemi a Konojedy.

Ještě na počátku 1.světové války byly v Nučicích dva lomy. První se nacházel v bezprostřední blízkosti obce, asi 200m východně od silnice Nučice – Výžerky, v blízkosti fotbalového hřiště. V tomto obecním lomu, zvaném též Bulíčkova skála, byl lámán kvalitní pískovec, používaný jako stavební kámen. V současné době je lom zavezen odpadem a lomová stěna je nepřístupná.

Známější je druhý lom, vzdálený necelý jeden kilometr jihovýchodně od Nučic.Tento tzv. „Nový nučický lom“ (nebo též Pokornova skála podle majitele Františka Pokorného) byl v provozu od 60.let 19.století, až do počátku 2.světové války. Kvalitní pískovec z tohoto lomu byl použit při stavbě mostu v Sázavě, na objektech posázavské železnice, a mnoho dalších již uvedených staveb v bližším i vzdálenějším okolí (nejdále snad v Plzni na budově bývalého KNV). Zdejší kámen nalezl uplatnění i při dostavbě chrámu sv.Víta na Pražském hradě. Jsou z něj vytesány kamenické prvky v portálu královské hrobky a podstavec řezaného dřevěného oltáře s plastikou Ukřižovaného od Františka Bílka. Dnes je lom opuštěný, zčásti zarostlý křovinami a v nejspodnější části zatopený vodou.

V poslední době zjišťujeme, že mnoho kamenných staveb, které bez významného poškození přečkaly celá staletí, začíná podléhat zkáze. Povrch kamene se rozrušuje a drolí, někdy odprýskávají celé souvislé pláty, objevují se drobné i větší trhliny a podél nich odpadávají části skulptur.

Je to způsobeno celkovým zhoršováním prostředí, především ovzduší. Obsah agresivních látek v atmosféře a kyselý déšť přispívají k urychlení přirozeného procesu zvětrávání. Zimní solení chodníků a silnic napomáhá rozrušování kamenů v podezdívkách budov a v dlažbě.

Stále více stavebních památek proto nutně vyžaduje opravy, na které však mnohdy není k dispozici kromě finančních prostředků ani vhodný materiál. Opravy, prováděné náhradou kameny jiného vzhledu, případně materiály umělými, odporují zásadám ochrany památek. Náhradní materiály mnohdy nevyhovují ani kvalitou. Neosvědčilo se ani umělé barvení přírodního kamene. Proto se organizace, které pečují o obnovu památek, snaží obnovit těžbu klasických materiálů. 

V okolí naší obce stojí v polích a u silnic kamenné kříže a Boží muka z nučického pískovce, dnes bohužel většinou poškozené, které jsou však historickou pamětí našeho kraje. Zachycují historické události z minulých časů, které se na takto označených místech udály.

Některé křížky nebo kapličky byly postaveny jako poděkování, že někdo nezemřel, za jeho uzdravení.

Na kraji obce Nučice, ve směru od Kostelce n.Č.l., nechala rodina Dlabalova v roce 1911 postavit malou kapličku se sochou Panny Marie, a to na počest rodičky boží - jako poděkování za zachránění z těžké a dlouhé nemoci Marie Dlabalové, manželky Josefa Dlabala, rolníka. Tento osadník dal úpis, že se bude o kapličku vždy dobře starat. Sochu dali vytvořit místnímu kameníkovi. Dne 10.září 1911 se konal na svátek jména panny Marie slavnostní průvod z Konojed do Nučic a v tento den byla kaplička a socha slavnostně posvěcena.

V našem okolí umírali během historie příslušníci různých zahraničních armád. Za druhé světové války to byli vojáci Německa a Sovětského svazu, v první světové válce váleční zajatci z Itálie, Srbska i Ruska, kteří zemřeli v kostelecké nemocnici.

Málokdo však ví, že zde umírali i francouzští vojáci, váleční zajatci z bitvy u Lipska 16.-19.října 1813, kterou prohrál francouzský císař a vojevůdce Napoleon Bonaparte (1769-1821). Po bitvě byli jeho vojáci deportováni do Kutné Hory a při přenocování v Kostelci a jeho okolí zde zemřeli na epidemii břišního tyfu. Tito vojáci se pohřbívali za obcemi a jejich hromadné hroby byly označovány většinou kamennými kříži. Kamenným křížem z nučického pískovce je označen hrob před obcí Konojedy ve směru od Nučic , vpravo u silnice, kde je pochováno 15 vojáků velkého Korsičana pod českými lípami, další společný hrob je u hlavní silnice u Prusic směrem na Kostelec. Ještě jeden kamenný kříž z roku 1896 má být v poli u Výžerek, ale není písemně doložen. I v Kostelci stával na Pražské ulici kříž, který označoval hromadný hrob, avšak byl dřevěný.

Některé kříže stojí osaměle uprostřed pole u zapomenuté či zaorané cesty, jako je například kříž z roku 1896 mezi obcemi Konojedy a Výžerky. Další kamenný kříž z roku 1864 můžeme vidět mezi obcemi Hošť a Přehvozdí. I v této obci stojí kamenný kříž z roku 1807 obklopen českými lípami. Kamenný křížek stojí i na polovině cesty mezi naší obcí a obcí Konojedy.

Tyto události jsou zachyceny v historické literatuře, jejímž zdrojem jsou matriky, obecní či farní kroniky. Právem si tyto památky zasluhují naši ochranu, úctu a péči.